Máme za sebou jubilejní destý ročník Vrahovického bicyklu. Cykloturistické akce pro každého příznivce dvou kol na vlastní pohon a pohybu na čerstvém vzduchu. Jak se letošní jubilejní ročník povedl?
Vždy je to ruleta, když nevíš kolik příjde lidí. Bude rekordní účast, nebo to bude propadák? V tomto se tento ročník nelišil od předchozích. Na obě trati vyrazila necelá stovka účastníků, přičemž již tradičně větší část volila kratší trasu do Skalky a zpět. Co mne trochu mrzí, tak to, že dětí nebylo mnoho. Zato jsme měli několik cyklistů přes osmdesát let. Vrahovický bicykl jsme se před deseti lety rozhodli uspořádat právě proto, abychom dostali na kolo rodiny s dětmi.
U krátké trasy mi jde hlavně o bezpečnost. Aby se rodiny s malými dětmi nedostali nikde do kontaktu s reálným provozem. Asi se všichni shodneme, že dnes je to doslova smrtonosná džungle. Snažíme se tedy trasu naplánovat co nejbezpečněji. Bohužel, z Čelčic do Skalky to jinak nejde, než po silnici přes kopec. Přitom si to tam o cyklostezku, která by navazovala na tu, co vede od prostějovského letiště přes Bedihošť až sem, přímo říká. Je škoda, že to nemá větší podporu na kraji.
ˇVím je Vrahovický bicykl raritní, tak že se zde neplatí žádné startovné. Mimochodem, nežádáme ani o žádné dotace. Ale vážně, Každý přispěje svým dílem a chci tímto moc poděkovat kolegyním ze spolku za jejich obětavost. Bez nich by to nešlo, je to týmová záležitost. Kdo nás letos navštívil, dostal místo welcome drinku welcome koláček. Třeba mrkvánek“
Z čeho mám radost, že můžeme nabídnout doslova rodinné prostředí. Jak víte, běhám dvě série překážkových závodů. Spartan race a Excalibur race. Na startu jednoho stojí tisíce závodníků, u druhého jsou to pouhé stovky. Je snad ten druhý horší? Když bonusem je tam to, že se většina zná a navzájem se povzbuzuje a upřímně fandí?
Těším se na viděnou u 11. ročníku 😉 .
