V sobotu se uskutečnil již osmý ročník Drakiády s opékáním špekčků. Tentokrát tedy bez dronů, zato s větrem, který nám v posledních ročnících často chyběl. Průběžně se vystřídal asi tucet draků nejrůznějších velikostí a tvarů. Některé skončily bohužel i na stromě.
Velký zájem opět budilo opékání špekáčků, kde mohu na základě vlastní zkušenosti říct, že nejlepší jsou ty obyčejné z Alberta. Vždyť co je lepšího, než když vám tuk s vůní ohně chládne na prstech. Špekáčky mají tu vyjímečnou vlastnost, že dokáží vyvolat vzpomínky. U mne třeba na výlet do Čech pod Kosířem, asi ve třetí třídě, kdy jsme si je opékali, už ani nevím kde.
Ještě jedna společná. Škoda, že nám zde nevyšel ten nápad na altán s ohništěm, v rámci participativního rozpočtu, a tak jej stále musím táhat ve svých rukách 🙂 . Ale nevzdáváme se a třeba to výjde příští rok. Toto místo si o podobné zařízení přímo říká.
Ještě se musím pochlubit. Toto je náš drak. Zvětšené, protože je strááášně vysoko 😀 .